NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Víte, kde se nachází kraj s poetickým názvem Dalarna? Ti, kdož vlastní alespoň jeden pár lyží pro běh klasickou technikou, musí i po nečekaném půlnočním probuzení okamžitě konstatovat, že je to v jižním Švédsku, v okolí města Mora, přece tam, kde se každou první březnovou neděli koná slavný Vasův běh! Právě z této oblasti k nám přibíhají dva bratři disponující pseudonymy Dödfödd a Aghora, kteří už od roku 1998 věrně reprezentují skidklubb IFK BLODSKAM, a to zejména na nejrůznějších regionálních BM mistrácích.
Zatím poslední měření sil za účasti našeho bratrského dua proběhlo v minulé sezóně, jednalo se o závod klasickou blackovou technikou nezvykle vypsaný hned na šest etap. Už na startu se ukázalo, že BLODSKAM jsou tradicionalisté každým coulem, neb do stopy vyrazili vyzbrojeni archaickými botami z losí kůže a kombinézami z devadesátých let minulého století. To však není na škodu, neb v blackmetalových soutěžích často platí bambusové hůlky či letité overaly z časů Bjørna Daehlieho za propriety, jenž v cílové rovince rozhodují mezi vítězem a poraženým. Tím však konzervativní přístup končí, BLODSKAM totiž tenhle závod neodjeli pouze čistým stříďákem, ale v rovinatějších pasážích dokázali efektivně zapojit frekvenční soupaž (tou jezdí třeba DARK FUNERAL, zcela bez ohledu na to, zda je trať jednoduchá či profilově náročná). Svůj zvláštní, tak trochu rozevlátý styl navíc občas mimo záběry kamer odlehčit až heavymetalovým přibruslením. Tady měli BLODSKAM štěstí, že jury toto provinění proti pravidlům nezaregistrovala, jinak by náš klub potkalo to samé, co minulý týden norskou ikonu Pettera Northuga na trati Jizerské 50, tedy okamžitá diskvalifikace. My však můžeme jásat, neb kontroverzní momenty často přidávají účastníkům na atraktivitě.
BLODSKAM zajeli v jednotlivých etapách velmi vyrovnané časy a na světovou špičku mnoho neztratili. Na první pohled bylo vidět, že se jim podařilo kvalitně namazat, neb v melodičtějších nebo dokonce i v lehce black'n'rollových podmínkách trefovali odraz přesně jako krušnohorský fantom Lukáš Bauer na olympijských hrách v Turíně při slavném stříbrném závodě v běhu na patnáct kilometrů klasickou technikou. Tahle kreativní máza se ukázala jako prozíravé řešení, neb většina soupeřů zvolila konzervativní taktiku, když své skluznice namazala univerzálními černými vosky do -40 stupňů, jež jim pohyb v proměnlivých podmínkách vyloženě komplikovaly. Rozhodujícím faktorem se ukázalo občerstvování, tedy disciplína, které ne všichni běžkaři přikládají velkou důležitost. Mnozí soutěžící tak pauzy na regeneraci buď úplně vynechali nebo pozřeli maximálně tak bujon, či suchou žemli s borůvkovou polévkou. To členové IFK BLODSKAM zužitkovali válečnou poradu s NAGLFAR (kreativnější období „Cerecloth“ nebo „Harvest“) vytáhli z batůžku bohatě zdobené sendviče s melodickou oblohou, které zapíjeli mocnými doušky osvěžujícího čaje s atmosférickými přísadami. Tím Švédové zabili hned dva servismany jednou ranou, jednak zůstali svěží až do závěrečných etap, a co je snad ještě důležitější, dokázalo si je zapamatovat velké množství diváků podél trati.
Pokud jste nabyli dojmu, že BLODSKAM závod pojali příliš na pohodu a rychlejším účastníkům bojácně uskakovali do škarpy, šeredně se mýlíte. Soupeření o výhodnou pozici v hlavním balíku je kontaktní souboj rameno na rameno, ve kterém jste občas nuceni k ne úplně férovým zákrokům. Švédové na tomto poli rozhodně nezaostali a četná příkoří statečně vraceli svým soupeřům stejně nesportovním způsobem – tu a tam úmyslně přišlápli lyži, nenápadně přidrželi za dres či v lítém souboji zákeřně bodli soupeře hůlkou přímo do žeber. Drsný, špinavý a bezohledný souboj, při kterém jde ve stopě o zdraví, přesně tak, jak to má při správné blackmetalové lyžovačce vypadat.
„Ave Eva“ je deska, jež udělá radost všem běžkařům v černých kombinézách, specialistům na sprinty počínaje a nezdolnými dálkovými laufaři konče. Jsem si jist, že spokojeností budou zářit příznivci těch nejvíce melodických poloh ONDSKAPT či OFERMOD nebo i četných klonů DISSECTION. A kdo ví, nadšen možná bude i sám Pavel Čapek za komentátorským pultíkem České televize, samozřejmě oděn v kultovním pleteném pulovru s masivní vločkou na hrudi.
7,5 / 10
Dödfödd
- zpěv
Aghora
- kytara, baskytara
Kim Filppu
- bicí (host)
1. Perverse Creation
2. Scales And Skin
3. This Lonely War
4. Sharpening The Knives
5. The Decapitation Of The First Man
6. Chaos Reigns
Ave Eva (2022)
Ave Eva (2022)
This Lonely War (single) (2022)
Sharpening The Knives (single) (2022)
La-Bas (2019)
Lá-Bas (2019)
Bödel (single) (2019)
Routines (single) (2019)
Arvejord (EP) (2016)
Datum vydání: Pátek, 23. září 2022
Vydavatel: Suicide Records
Stopáž: 34:39
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.